Nula a vítězství proti silným Američanům, to je cenný skalp, že?
"Skvělý pocit. Jsem strašně rád, že jsme ten náročný zápas zvládli. Jsem na kluky moc pyšný, protože podali fantastický výkon."
To i vy, národní tým se ve třetí třetině vesměs jen bránil. Docházely vám síly?
"Ne, to ne. Na takové situace musí být člověk připravený. Samozřejmě to bylo náročné, to bych lhal, kdybych řekl, že ne, ovšem fyzicky jsem na takovou výzvu nachystaný."
V jednu chvíli jste se na ledě pošťuchoval s vaším spoluhráčem z Anaheimu Zegrasem. Snažil se vás rozhodit?
"Zastavil se u branky, tak jsem mu jen řekl něco v tom smyslu, že led je na nic. Odpověděl, že to vážně je. (směje se) Pak říkal, že mi to jde, ať v tom pokračuju dál, popřál mi hodně štěstí. Jsme kamarádi už celkem dlouho. Bylo to v přátelském duchu."
Povězte, to byl led vážně tak špatný?
"Bylo tam dneska samozřejmě horko, ale na to se nechci nijak vymlouvat. Pro oba týmy je to stejné. Nemyslím, že by to bylo jiné oproti základní části. Kolik jsem toho vypil? Celkem dost. Hlavně o přestávkách. Myslím, že tak dvě až tři 1,5litrové láhve. Snažím se i mezi zápasy hodně jíst a doplňovat kalorie, je to součást přípravy. Četl jsem o tom, jak v Ostravě kolabovali gólmani, ovšem pro mě je těžké hodnotit, jaké bylo vedro tam."
I v tom horku vás však možná zamrazilo, když ve třetí třetině přiletěl puk z rohu a málem jste si jej srazil do branky…
"Viděl jsem, jak to vystřelil, prvotně to mělo úplně proletět. Jenže najednou to skočilo na led, puk se postavil na hranu a odrazil se těsně přede mnou zpátky do betonu. To mi trošku zatrnulo. Bylo to varování, že to budou zkoušet z rohu, párkrát to tam takhle nahodili. To je zámořský styl, jsou zvyklí z malého hřiště, že gólman klouže do tyčky a snaží se to hned odrazit od něj do branky. Počítal jsem s tím, jsem na to zvyklý z Ameriky. Měl jsem trochu štěstí, stáli při mně všichni svatí. Zaplaťpánbůh, že to neskončilo v brance."
Působíte velice klidným dojmem. Cítíte vůbec nějakou nervozitu?
"Bral jsem to jako další zápas. Tak, že se to musí překlopit na jednu, nebo na druhou stranu. Nervózní nejsem, snažím se to užít. Hrát před těmito fanoušky je unikátní, už se to nemusí nikdy podařit. Nestresuju se."
Jak moc vám fanoušci pomáhají?
"Od prvního zápasu v základní části jsou fantastičtí. Podle mě je to i pro ostatní týmy něco speciálního, co tady zažívají, protože ta atmosféra je fakt unikátní. A myslím, že nikde jinde ani nejde zažít."
V semifinále vás čeká Švédsko. Jak se na něj připravit?
"Podíváme se na jeho dnešní zápas s Finy, projdeme si nějaké věci. Nicméně se budeme soustředit na sebe a naši hru. A na to, co by proti nim mohlo zabrat."