Domácí mužstvo mělo řadu výborných šanci. Tu největší neproměnil v první části David Pastrňák, jenž svůj sólo únik přes půl hřiště na gólmana ani pořádně nezakončil. Místo toho se ujala rána Davida Špačka, která na své pouti od modré čáry dvakrát změnila směr. Nejdřív se vychýlila od hokejky Brocka Nelsona, kterou zlomila. Od ní putovala směrem mimo branku, než narazila do přijíždějícího Zachy.
A došourala se za čáru. "Byla to dobrá střela seshora, měl jsem trošku štěstí. Ještě to tečoval hráč přede mnou, šlo to od něj do mě. Když chcete na takovéhle úrovni dát gól, musíte mít před brankou hráče," popisoval Zacha. Tolikrát omílanou a žádanou přítomnost v prostoru soupeřova gólmana předvedl příkladně.
Jeho první trefa v národním týmu, hned tak důležitá. A bolestivá. Pro soupeře i pro něj samotného. "Dostal jsem to do žeber. Ale byla to dobrá bolest, klidně bych bral takových víc. Spolu s tím měl zaplavila euforie, jak na mě naskákali hráči. Když vidíte střídačku a fanoušky, jak se radují, bylo to parádní…" vyprávěl.
Po zápase si nenuceně pohrával se zlatým řetízkem, který má kolem krku, mluvil klidně a vyrovnaně. Jako by za sebou právě neměl infarktovou bitvu. Jako by necítil tíhu, která se na něj coby prvního centra reprezentace na domácím šampionátu svalila. A jako by nebyl zrovna on tím, jemuž mnozí fanoušci v nedávných letech spílali za řadu (ne)omluvených šampionátů. Do Prahy však dorazil jiný Zacha. "Začala nová kapitola. Tím, že jsem přijel a můžu být součástí tohohle týmu, který mě vzal skvěle do party," vysvětloval vděčně.
I vzhledem k minulým rokům byl jeho spoluhráč z první formace Pastrňák rád, že rozhodl právě Zacha. "David mě podporuje tady i v Bostonu, toho si hodně cením," vracel mu Zacha vstřícnost. Cítí, že může být u něčeho mimořádného. "Ovšem až v sobotu se rozhodne o tom, jestli se mistrovství povede výborně, nebo se jen přešlo přes čtvrtfinále," podotkl.
