Se svým tátou začínali kdysi na zakázce na rodinný domek v mateřském Trutnově. Oba byli nejen architekty, nýbrž také reprezentanty republiky ve sjezdovém lyžování. Do historie sportu se však nakonec zapsali jinak. "Na O2 arenu jsem pyšný," říká v rozhovoru pro Livesport Zprávy Vokatý mladší, který je zároveň i duchovním otcem přilehlého Universa.
O2 arena letos slaví výročí 20 let od svého otevření. Je na ní vůbec patrný zub času?
"Dobrá otázka… Myslím si, že ne tak, jak by to mohlo být po takové době patrné. Má to několik souvislostí. Při stavbě se využily nadčasové technologie, které už jsou dnes moderní, ovšem tehdy byly teprve v zárodku. A také nejkvalitnější materiály, ať už to jsou obklady stěn nebo třeba koberce v klubovém patře, které se tenkrát vezly až z Ameriky. Byly vyzkoušené v tamních kasinech, kde je velký provoz. A vidíte, po 20 letech jsou ty koberce úplně v pohodě, žádný nebylo potřeba měnit. Ty hlavní prostory zůstaly stejné a myslím, že jsou pořád v pohodě."
Překvapuje mě, že máte o hale takový přehled, že víte o každém koberci…
"Samozřejmě na všech úpravách se podílíme, je to otázka autorských práv i dlouholeté spolupráce. Taky o té hale víme úplně nejvíc, máme všechny dokumentace v archivu, což je místnost o velikosti klasického obýváku. Když se ty papíry naskládají na sebe, celou ji to zaplní. V Česku je málo lidí, kteří o aréně vědí tolik, co my."
Takže jakoukoliv případnou změnu s vámi musejí provozovatelé O2 arény konzultovat?
"Byli by sami proti sobě, kdyby to neudělali. (usmívá se) Sami to vědí, máme s nimi velmi dobrý vztah. Málokdo by dokázal pustit na vlastní pěst do opravy restaurace nebo vyřešit vzduchotechnické potrubí. Ta stavba je tak složitá, že by to komplikovaně dávali bez znalosti historie dohromady."
Jak jste řekl, projektová dokumentace by v nadsázce zabrala malou stodolu. Kolik lidí se na původním projektu výstavby podílelo?
"Odhaduju to, že ve finále přípravy projektu na tom v jednu chvíli pracovalo 200, 300 projektantů, z nichž každý dělal něco. Ta stavba byla rozdělená na čtvrtiny, na patra, byl to složitý mechanismus. My jsme fungovali jako architekti a sestavili jsme celý tým projektantů, který jsme pak vedli, to byl podle mě klíč úspěchu."
Říkal jsem si, že jste to asi nedělal sám…
(směje se) "Našli jsme ty správné lidi na jednotlivé profese. Třeba akustiky nebo člověka na divadelní techniku, která tam je skvěle udělaná. Díky tomu je aréna připravená na konání jakékoliv akce. Většina hal se přitom musí řídit umístěním pódia, tady jej lze díky kruhovému půdorysu ocelové konstrukce umístit kdekoliv a nenarazíte na žádná omezení v nosnosti. Ty jednotlivosti byly zvládnuté velmi dobře a pořád je to na výsledku znát. Troufám si říct, že O2 arena má evropské parametry."
Kruhový půdorys arény je z vaší dílny. Byly i jiné varianty?
"Při tvorbě architektonického návrhu vymýšlí člověk všelijaké ptákoviny. (usmívá se) Nakonec jsme sáhli po kruhu, říkalo se, že jsme se nechali inspirovat římským Koloseem. To určitě nebylo naším záměrem. Chtěli jsme tu stavbu mít čistou, bez technologických celků na střeše, všechno je uvnitř. Takže i seshora z nadhledu vypadá aréna hezky."
V té době v Česku žádná podobná stavba nebyla. Měl jste při kreslení plánu nějakou předlohu, vzor?
"Investor tehdy na nic nečekal, sebral nás i provozovatele a vyrazili jsme po Evropě, třeba do Hartwall areny a především do Ameriky, kde jsme byli v iks arénách. Z těch vjemů pak vznikl tenhle projekt. Podle naší arény se pak tvořily normy pro výstavbu obdobných objektů. Měli jsme výhodu, že v roce 2004 všichni chtěli, i dotčené orgány státní správy. Byl to tak šibeniční termín, že kdyby někdo začal říkat, že něco nejde, byl by to velký problém. Když si to člověk vezme, od první skici to k otevření trvalo tři roky. Neuvěřitelné! Zvlášť vzhledem k tomu, jak dlouho dnes trvají územní rozhodnutí, stavební povolení. Na místě dnešní arény ještě stála stará tovární hala ČKD, která se musela zdemolovat…"
Své stavby se vždy snažíte uzpůsobovat potřebám uživatele. Radil jste se při vzniku haly s hokejisty, jimž slouží nejvíc?
"Určitě. Tehdejší předseda svazu Karel Gut k tomu vytvořil tým lidí, s nímž jsme spoustu věcí probírali. Řešila se třeba úroveň ledové plochy vzhledem ke zbytku arény, zakrytí ledu izolačními deskami, aby se tam dal pořádat koncert. Aby šla hala přestavět v řádu hodin, ne dní, aby se dohrál hokej a za pár hodin tam šel pořádat koncert. Samozřejmě velmi podrobně jsme probírali šatny, každý k tomu měl co říct."
Jako bývalý reprezentant ve sjezdovém lyžování máte ke sportu blízko. Byl jste i u největšího úspěchu českého hokeje v dějinách na olympiádě v Naganu coby spolukomentátor České televize…
"Nezapomenutelný a velmi emotivní zážitek! Mohl jsem být přímo v hale u toho, ještě mám fotku s Petrem Svobodou (střelcem vítězného gólu ve finále – pozn. aut.), když jsme se po turnaji potkali v Českém domě."
Když jsme u těch zážitků, jaký je váš nejlepší divácký z O2 areny?
"Je z mistrovství světa v hokeji 2004 ze zápasu s Kanadou. Hrál se 3. května, na moje narozeniny. Pronajal jsem si v hale restauraci pro kamarády a oni mi připravili speciální překvapení. Před zápasem mi zazpívala Happy birthday Yvetta Blanarovičová a celá hala zpívala s ní. To bylo moc hezký…"
V tomhle krásném paláci hokeje se ovšem české reprezentaci na mistrovství světa nedaří. Dvakrát tu skončila bez medaile a jsou to jediné šampionáty v historii těch domácích, kdy tomu tak bylo. Napadlo vás někdy během realizace haly: Chci postavit něco, kde budou hokejisté sbírat úspěchy?
"Tak na to jsem při tom všem shonu opravdu nemyslel… Ano, řešili jsme detaily, třeba dveře do kabiny s obrovským lvem místo kliky, ovšem zlatou medaili jsem v hlavě neměl."
Co se týče detailů, prý jste na ně vysazený. Dá se říct, že jste při stavbě kontroloval každou kliku u dveří?
"Začíná to už u projektu, který tvoří detail. Na samotné stavbě jsem pak strávil dva roky téměř denně. Dokonce jsem si vedle budoucí haly pronajal byt, abych tam mohl být. A drobnosti se měnily xkrát. V tom obrovském objemu to nebyl problém. Když jsem to tenkrát počítal, prostavělo se tam zhruba 10 milionů denně! Na stavbě byly ve stejné chvíli tisíce lidí. Když na to tak vzpomínám, celé to bylo z dnešního pohledu nepředstavitelná věc…" (směje se)
Dokážete si návštěvu haly vůbec užít, nebo se pořád rozhlížíte po lidech, jestli tam něco neničí?
"Vůbec ne, ba naopak. Vždycky tam cítím zadostiučinění, dojímá mě to, už jsem starší… Říkám si: Kurňa, to byla dobrá práce! Pokaždé to na mě dýchne a vzpomínám."
Dokážete vyčíslit, na kolik vlastně hala přišla?
"Je otázka, jak se to bere. Něco je čistý investiční náklad, něco cena pozemku, něco cena úvěrů, které se na to použily. Myslím, že samotný objekt stál tři až čtyři miliardy korun. Pak je k tomu však třeba přičíst ty další věci. Třeba financování, které bylo extrémně drahé a podle mě bylo jednou z příčin budoucích problémů.."
Jakou má podle vás aréna životnost?
"Když se s ní bude dobře zacházet, můžeme se bavit klidně o 100 letech, to není žádný problém. Spíš půjde o to, jestli v té době bude lidi hokej zajímat. Jestli budou chodit tolik na show, nebo jestli všechno nepřeválcují online sporty."
Počkejte, myslíte, že už nebudou potřeba sportovní haly?
"Z mé podstaty sportovce doufám, že se to nikdy nestane!"
V aréně jste byl přítomný úvodnímu zápasu reprezentace s Finskem…
"...a koupil jsem si ještě lístky na semifinále a na finále, věřím tomu, že to dopadne. Jsem v tomhle optimista!"
Je to trochu nadsázka, nicméně čekal bych, že jako autor O2 areny do ní budete mít doživotně vstupenky zadarmo…
"Já taky! Ale není to tak…" (směje se)