Jsem z průběhu evropského šampionátu nadšený. Průměr návštěvnosti stadionů je po základních skupinách 51 730 diváků. Víc bylo při této turnajové podobě jen v roce 1988 také v Německu a tam byl průměr 56 656. Atmosféra ve městech i na stadionech je skvělá.
Líbí se mi, jak si to užívají fanoušci a že to jde zatím bez větších konfliktů. Zaznamenal jsem jen konflikt mezi Angličany a Srby, ale nebylo to snad nic dramatického. Jsou tu hodně chváleni policisté za svoje nasazení. V akci jich je přes 330 tisíc a během Eura si nemohou vzít dovolenou.
Pracovně jsem byl na dvou zápasech, takže mám osobní zkušenost s návštěvou stadionu v Lipsku a Hamburku. Vše funguje perfektně. Co se týká příchodu na stadion, různých prohlídek a kontrol. Skvěle funguje i oficiální aplikace. Neměl jsem jediný problém s organizací. S cestováním mám zkušenost trochu horší. Také se to tu veřejně kritizuje.
Pochod Nizozemců Berlínem
Na vlastní kůži jsem to poznal, když jsem si koupil do vlaku místenku, jenže přijel jiný vlak, který byl odlišně situovaný co se týká sedadel a rázem byly zakoupené místenky neplatné. Seděl jsem šest hodin v uličce na zemi, protože vlak byl přeplněný a nebylo si kam sednout. Hodně se řeší, že mají vlaky zpoždění. Robin Gosens, expert německé televize, kvůli tomu nestihl přijet do studia a dorazil asi o 30 minut později.
V podobném duchu si stěžoval belgický kouč Domenico Tedesco na policejní eskortu. Jeli na stadion přes hodinu a čtvrt, zastavovali na každých semaforech a kvůli tomu přijeli pozdě. Prý tak měli krátkou rozcvičku a na proslov k týmu měl jen dvě minuty.
Ale pojďme už k fotbalu. V základních skupinách mě nejvíce zklamaly herní projevy Francie a Anglie. Navíc oba týmy postoupily do play off se skóre 2:1. Je pro mě neakceptovatelné, že se prezentují na Euru takovým způsobem. Anglie má kádr s hodnotou 1,5 miliardy eur, Francie zase 1,2 miliardy. A jejich fanoušci dostanou nezáživné výkony. Obrovské zklamání.
Také už jsou pod obrovskou kritikou, především tedy kouč Albionu Gareth Southgate, který je na Euru nejlépe placeným trenérem. Čekal jsem, že se ke kritice postaví trochu víc čelem, uzná pochybení a dojde k nějakým změnám, ale zatím se k tomu moc neměl.
Byl jsem jedním z těch, kteří se na letošní Anglii hodně těšili, ale zatím je to spíš smutný pohled. Když vidím, že hráči jako Cole Palmer či Kobbie Mainoo sedí na lavičce a trenér je nevyužije, nedává mi to smysl. Aspoň že dostali prostor v posledním zápase ve skupině, kde hned přinesli do hry něco, co tam předtím nebylo. Byli aktivní, snažili se o průnikové přihrávky, byly tam náběhy za obranu.
Jestli Anglii a Francii něco vyloženě spojuje, tak fakt, že jejich trenéři jsou u národního týmu už dlouhou dobu a říkám si, zda není čas na změnu. Southgate je letos na pátém turnaji, Didier Deschamps vede Francii od července 2012. Myslím, že letošní Euro je důkazem, že už by měl přijít někdo jiný a s hráči, které mají tyto země k dispozici, pracovat trochu jinak.
Je to vidět například u Španělska, které svěřilo národní tým Luisi de la Fuentemu a i když nemá hvězdami protkaný kádr, tak na turnaji předvádí fantastický fotbal. Navíc se nebojí hrát mladé kluky. V základu mají šestnáctiletého Lamina Yamala a dvacetiletého Nica Williamse. Takový způsob práce se mi líbí. To samé platí o Německu. Vypadají velmi dobře a nároční němečtí fanoušci začínají věřit v úspěch.
Jestli mě ještě někdo na šampionátu zklamal, tak je to určitě Ukrajina. Jejich tým měl na papíře velký potenciál a člověk jim věřil, že by se jim to mohlo v Německu povést, ale vůbec se jim nedařilo.
Obecně skupiny C a E byly pro fanoušky nezáživné. V céčku byla jediná výhra – když Anglie jediným gólem porazila Srby. Jinak se tam odehrály samé remízy a většina zápasů nebyla divácky atraktivní. Naopak bych pochválil země jako Gruzie, Slovinsko či Slovensko. Především Slováci ukázali, že nemají na rozdíl od českého týmu takové problémy s kreativitou a držením míče. Je to i díky tomu, že mají extrémně šikovné hráče ve středu pole ve Stanislavu Lobotkovi či Ondreji Dudovi.
Když se podívám na pavouka play off, je až zarážející, že nejlépe má případnou cestu dál umetené Nizozemsko, které postoupilo ze třetího místa ve skupině. Pokud budeme předpokládat, že postoupí favorité, tak už ve čtvrtfinále se jich spousta vyřadí, ale Nizozemci narazí na Turecko či Rakousko, což je oproti Španělsku, Německu, Portugalsku, Anglii či Francii značný rozdíl. Říkám si, že je to vlastně až nezasloužené…
Trochu to otevírá téma, jestli je správné, že je na Euru 24 týmů a zda nebylo lepší, když bylo na šampionátu pouze 16 účastníků. Já s tím ne tak úplně souhlasím, protože bychom přišli o týmy jako je Slovinsko či Gruzie a možná bychom se na Euro nepodívali ani my Češi. Takhle se navíc do poslední chvíle o něco hrálo. Ale také souhlasím s názorem, že závěrečné zápasy ve skupinách byly dost takticky svázané. Rozhodně to má své plusy a minusy.
Nyní nás ale už čeká play off. Jak dopadne? Karty jsou podle mě rozdané celkem jednoznačně. Možná jedno překvapení by se mohlo objevit. Kdybych si měl vybrat jeden zápas, tak ukážu na Švýcarsko – Itálie.
Italové mě zatím nepřesvědčili, naopak Švýcaři pod taktovkou Granita Xhaky mě zaujali. Itálie navíc bude hrát bez klíčového stopera Ricarda Calafioriho, kterého jsem si napsal do svého all-star týmu základních skupin. Je to objev letošní sezony, o němž jsem psal již během jara jako o jednom z hráčů, který si říká o velký přestup. Dobré výkony ze Serie A potvrdil i na Euru. Jenže je vykartovaný a pro Itálii to bude velká ztráta. Navíc se spekuluje o tom, že by nemusel nastoupit ani obránce Alessandro Bastoni, což by bylo hodně kritické.
V ostatních zápasech věřím favoritům. Co se týká utkání Rakouska s Tureckem, tak jednoznačně věřím Rakušanům. Přesvědčilo mě svými výkony a přiznám se, že jsem se stal trochu i jejich fanouškem. Hrají dobrý fotbal, mají několik kluků, které znám z Bundesligy a vede je Ralf Rangnick, který mě chvíli trénoval v Schalke. Jasné důvody, proč pro zbytek turnaje budu držet palce právě jim.