Itálie – Španělsko (21:00+audiokomentář)
Jednoznačně úspěšnější je Itálie, která v devíti z 10 zápasů neprohrála, ovšem padla v tom nejcennějším – ve finále Eura 2012 odešla s debaklem 0:4. V porovnání s minulým vzájemným střetnutím (v semifinále předchozího mistrovství Evropy ve Wembley, kdy po remíze 1:1 Italové postoupili až po penaltovém rozstřelu) došlo u obou národních celků ke změně trenéra.
Španělé si vybrali Luise de la Fuenteho, kouče, který v posledních 10 letech vedl reprezentace do 18, 19, 21 let a olympijský tým a dosáhl s nimi několika úspěchů. Itálie se mezitím místo toho rozhodla pro Luciana Spallettiho, jenž s Neapolí vyhrál scudetto.
Po vyřazení od Maroka v osmifinále předloňského mistrovství světa v Kataru se Španělsko v kvalifikaci na Euro 2024 rychle vzchopilo a vyhrálo svou skupinu se sedmi vítězstvími a pouze jednou porážkou (skóre 25:5), a skončilo tak před Skotskem a Norskem.
Nový trenér De la Fuente klade velký důraz na generační obměnu, jíž začal už Luis Enrique. A i díky dobré znalosti talentů, které předtím vedl, dal okamžitě důvěru dalším mladým hráčům, jako je například Lamine Yamal. Zároveň se snaží najít správnou rovnováhu mezi zkušenějšími a mladšími hráči.
Záložník Rodri je z pozice šestky hybnou silou týmu, vepředu tým spoléhá na útočníka a kapitána Álvaro Morata. Ten se gólem proti Chorvatsku vyšvihl na hodnotu sedmi branek na mistrovství Evropy, čímž se stal třetím nejlepším střelcem v historii turnaje. Je tak na stejné úrovni jako Antoine Griezmann a Alan Shearer, hned za Michelem Platinim (9) a Cristianem Ronaldem (14).
Moment, který nejlépe vystihuje nový kurz Španělska, je třetí gól proti Chorvatsku. Dani Carvajal se při něm stal nejstarším střelcem Španělska v historii ME (32 let a 156 dní) a přihrávající Yamal naopak nejmladším, který kdy nastoupil – a navíc si připsal asistenci (16 let a 338 dní).
Zajímavostí je, že navzdory vítězství 3:0 nad Chorvatskem zaznamenalo Španělsko poprvé od finále Eura 2008 proti Německu (46 %) v oficiálním zápase nižší držení míče než soupeř (47 %), čímž ukončilo sérii 136 takových zápasů.
Očekávání od prvního vystoupení úřadujících mistrů Evropy z Itálie na turnaji byla velká. A Azzurri i přes šokující začátek s Albánií a inkasovaným gólem pouhých 23 sekund po úvodním hvizdu předvedli skvělou reakci. Důvěra v nové hráče byla pro Spallettiho také velmi důležitá. Italská sestava proti Albánii měla nejnižší věkový průměr (26 let a 287 dní) na mistrovství Evropy od 22. června 1988 proti Sovětskému svazu (25 let a 2 dny).
Patří do ní jedno z velkých překvapení uplynulé sezony Serie A – obránce Riccardo Calafiori, který se ve věku 22 let a 27 dní stal druhým nejmladším italským obráncem v historii, který odehrál zápas na Euru. Dřív to stihl už jen legendární Paolo Maldini, jemuž bylo 10. června 1988 proti Německu 19 let a 350 dní.
Spalletti se snaží v reprezentaci zachovat osu z mistrovského Interu Milán. Čili hráče, kteří dominovali v minulé sezoně Serie A. Mezi nimi je největší hnací silou Italů z hlediska technických kvalit i osobnosti záložník Nicoló Barella.
Lídr je i z hlediska statistik, v italském týmu nemá nikdo víc gólů než on (10). Formu si přenesl i na šampionát a po trefách v zápasech proti Ekvádoru a Albánii cílí na třetí branku v národním dresu v řadě, což by se mu povedlo poprvé v kariéře.
V posledním zápase proti Albánii navíc Azzurri zaznamenali velmi zvláštní statistiku. Podruhé v historii na mistrovství Evropy a světa se prosadili dva hráči Interu Milán v jednom zápase. Poprvé to bylo 17. června 1970 v semifinále mistrovství světa v Mexiku proti Německu, kdy se v "zápase století" trefili Roberto Boninsegna a Tarcisio Burgnich .