Oproti utkání s Portugalskem nastaly v české sestavě i hře změny. Prvek s posouváním stopera do zálohy při rozehrávce logicky zmizel, protože jsme naopak potřebovali roztáhnout stopery a mít možnost obehrávat dva gruzínské napadající hráče. Gruzie vstoupila do hry ve formaci 5-3-2 a snažila se narušovat českou rozehrávku až od poloviny hřiště.
Češi tak měli klid a mohli odzadu kombinovat, což se ve většině případů dařilo. Znát to bylo i na počtu přihrávek stoperů. Jestliže proti Portugalsku neměli tolik balonů, proti Gruzii se počet přihrávek a jejich úspěšnost rapidně zvedla: Ladislav Krejčí měl úspěšnost 90 % (64/71), Robin Hranáč 90 % (52/58) a Tomáš Holeš se dostal na 87 % (53/61).
Tato čísla ukazují, že gruzínský presink nebyl nikterak velký a čeští hráči měli prostor pro klidné a přesné zakládání útoků. Kolem 35. minuty pak Gruzie přepla z 5-3-2 na formaci 5-4-1 a Chviča Kvaracchelija se zasunul do záložní řady a na hrotu zůstával osamocený Georges Mikautadze.
Český presink oproti gruzínskému fungoval úplně jinak. Ofenzivní trio dostávalo soupeřovu stoperskou trojici okamžitě pod tlak a ti museli často volit dlouhé nákopy. Na nákresech vidíte, že se Češi nebáli napadat i poměrně vysoko. Činili tak ale pokaždé i v jiných prostorech.
Tento přístup se mi líbí. Jednalo se o taktiku, která na soupeře platila. Gruzie navíc české vysunuté hráče nedokázala nijak extra využít. Občas za Václavem Černým v pravém meziprostoru vyplaval chytře osamocený Kvaracchelija. Ideálním a zároveň odvážným řešením mělo být vystoupení Tomáše Holeše ze stoperské trojice.
Nicméně to ale ukazuje, jak je Kvara inteligentní hráč a chytře si hledal místa, kde by se pro něj mohl otevřít prostor a mohl by v něm dostat balon. Byl to jeden z mála prvků, díky kterému byla Gruzie při tvorbě hry nebezpečná.
Každopádně bych chtěl pochválit české trenéry za zvolenou strategii. Hráčům se povedla skvěle přenést na hřiště a Gruzie rychle nabyla dojmu, že to proti českému presinku bude složité a že téméř jedinou možností, jak ho překonat jsou dlouhé balony. Tento způsob hry nám také přinesl spoustu střel, zakončení a centrů. Efektivita je však druhá věc. Očekávané góly se nám díky 26 střelám vyšplhaly na hodnotu 3.09, což je opravdu dost.
Češi se stali od roku 1980 (od kdy statistická společnost Opta sbírá data) prvním týmem, který 12krát vystřelil na branku a nevyhrál… Také jsme vyprodukovali nejvíce centrů (45) na turnaji v jednom utkání.
Je škoda, že se nedokázalo vyhrát, protože k tomu vše směřovalo, ale za sebe musím říct, že to bylo utkání, které mě o českém týmu přesvědčilo, že jde dobrým směrem. Měli jsme šance po střelách Hložka, Schicka, v zakončení se objevili i Ladislav Krejčí či Matěj Jurásek a jen lepší provedení a velmi kvalitní brankář z La Ligy nás pravděpodobně připravili o tři body. Není náhoda, že se o Giorgiho Mamardašviliho zajímal Bayern Mnichov, který v něm viděl nástupce Manuela Neuera.
Jestli se můžeme bavit o něčem, co by se dalo udělat jinak, je to asi závěrečné střídání. Do hry mohl přijít Tomáš Chorý, který má podle mého názoru všechny předpoklady k tomu, aby si aspoň jeden z centrů našel a využil ho lépe než ostatní kluci. Tím by ale trenéři museli změnit buď rozestavení, nebo by se musel Mojmír Chytil přesunout na křídlo. Ani jedna z variant se trenérskému týmu očividně nezamlouvala.
V závěru Češi otevřeli hru na maximální riziko a po odvážném střeleckém pokusu Holeše málem přišla pohroma. Český stoper se pět metrů před vápnem rozhodl pro střelu a za ním zbýval už jen Robin Hranáč.
Jenže Holeš trefil prvního hráče před sebou a Gruzie šla rázem do brejku tři na jednoho. Zakončení naštěstí nebylo přesné a Česko tento okamžik přečkalo a nadále živí šanci na postup ze skupiny.
